Vidí koně dobře? Tuto otázku zodpověděli vědci zaměření na etologii koní, ale spoustu věcí můžeme tušit i z běžné praxe kolem koní. Ale z odborného hlediska: koně mají největší zorné pole ze všech suchozemských savců. Jsou schopní vidět okolí v úhlu až 350°, čili skoro vše. A když chce vidět vše, stačí jen natočit hlavu! Z barevného hlediska jsou bichromatičtí, tj. nevidí červenou a svět mají zbarvený spíše do žluta.
Zepředu je zorné pole, v němž se překrývají obě oči – výseč cca 65°, kde se nachází oblast binokulárního vidění. Koně díky ní rozeznají hloubku, vzdálenost a mohou zaostřit. Pokud kráčí či běží k nějaké překážce, zvedají hlavu a případně otáčí, aby dobře viděli a odskočili. To samé platí i pro to, pokud je něco periferně zaujme, tak se na to potřebují podívat pořádně, tedy natočí k tomu hlavu. Je to proto, že zbytek výseče vidění koní (285°) je monokulární, tedy vidí ploše jen jedním okem, a proto registrují hlavně pohyb.
Problémem je slepá oblast zraku koně – 10° výseče – která se nachází jak vepředu, tak i vzadu. Před nosem koně, kde se nachází něco jako „kužel slepoty“, který je o délce až metr. Tedy když kůň např. skáče, překážka mu zmizí přímo v momentě odrazu. To samé platí pro zadní část koně, kdy se „slepý úhel“ táhne přes hřbet až za jeho ocas. Proto není dobré koni stát za zadkem a nečekaně na něj šáhnout. Ale to platí obecně, soustředěný kůň zabraný do něčeho se může leknout jakéhokoliv doteku a instinktivně se ohnat, zaútočit či uskočit. U mladých koní se pak děje to, že jezdec, který se na ně vyhoupne, jim částečně „zmizí“ a oni se vyděsí. S tím je potřeba pracovat při chovu a výcviku koní a celkově při práci s nimi. Vidí skoro vše a mohou se leknout nečekaných podnětů a naopak nemají rádi ostré přechody, např. z plného světla do „tmavé díry“, stáje atd., naopak v šeru a za tmy vidí rozhodně
